Adventure Race: Čína - WulongMountainQuest
Čína, září 2011. Čtyřčlenný tým, světová špička, 3 dny a 250 km během, na kole či kajaku. To jsou základní údaje o závodě WulongMountainQuest, kterého jsem se zúčastnil.
Chile II. díl
Začínáme tam, kde jsme skončili, tedy na konci března příjezdem do Talcy (Chile). Na nádraží nás nakládá Alejandro a odváží na stadion, kde už všechno žije závodem.
Začínáme tam, kde jsme skončili, tedy na konci března příjezdem do Talcy (Chile). Na nádraží nás nakládá Alejandro a odváží na stadion, kde už všechno žije závodem.
Zažijte napínavý závod v Chile, kde jsme museli čelit nejen technickým problémům, ale i náročnému terénu. Přečtěte si, jak jsme to nevzdali až do cíle!
Po čtyřech dnech výletů/tréninků v sopečné oblasti kolem Pucónu jsme po 8hodinové jízdě na sever konečně v Talce, mezitím se klima naprosto změnilo - všude teplo až vedro, sucho a prach, místy skoro poušť a taky hory. Vím, že nás během tří dní čekají tři etapy – 135 km bike, 65 km trek a poslední den 125 km bike. Po dlouhém brífinku toho nevíme o moc víc. Mapu prakticky nemáme, jen španělskej itinerář na první etapu. Za to ale víme, že na první etapu nic víc nedostaneme. A taky, že trať je zemětřesenívzdorná, to jsme ale také věděli. (V okolí bylo před pár dny zemětřesení kolem 6,8 stupně Richterovy stupnice a přišel nám do Pucónu mail, že kvůli zemětřesení žádné změny nejsou nutné).
Do první etapy vyrážíme z hlavního náměstí, 35 týmů běží městem ke kolům, kvůli nám se zhroutila na chvíli celá doprava v Talce, jak to řídí policajti. Cestou to máme pět kontrol, ale jak jsem říkal, pořádnou mapu nemáme, jen nějakej chabej sken z Google maps a itinerář ve Španělštině. Ale zpočátku to jde. Po 30 km první kontrola, stále ve vedoucí skupině.
I takhle vypadaly cesty, jen se časem trochu zvedly.
Po chvíli dofukujeme duši, asi drobný defekt, ale po chvíli se zase dotahujeme na první skupinu. Vždycky je dotáhneme a kluci strašně zpomalí, moc to nechápeme, ale všímáme si spíš sebe. Asi po 65km ve vedoucí skupině se cesta dost zvedá, mám zase prázdnou duši, tak měníme. Chvíli na to pořádně zaberu, zachrastění ... a je to v pytli. Zlomená patka i urvaná přehazovačka. Takže nýtování na single-speed a další ztráta.
Časem to vypadalo i takhle, ale to už byla víceméně tma.
Nastavujeme převod 1-5, ale ten nedrží, jedině 2-8... no, to není optimální, ale lepší než drátem do oka. Chvíli to funguje, než zase lámeme řetěz, znovu 2-8 a to už to nevydržel ani přední talíř a sype se taky. Tak postupně používáme všechny možnosti pohybu. Do kopce běžím a Jarda mi vede kolo, po rovině koloběžka a Jarda trochu potáhne, potlačí. Strašně rád bych pomoh, ale můžu tak akorát šlapat na prázdno a dělat, že šlapu. Z kopce to jede a do kopce zase běžet. A takhle 70 km do konce etapy. Nejdříve se při opravách hodně propadáme, ale pak se překvapivě tím pobíháním a popojížděním prokousáváme dopředu. Do depa (PC CAMP) dobíháme tam asi v 10 večer někde ve středu pole. Na to že jsem polovinu etapy běžel, tak ztráta není tak velká, ale únava značná. Za 4 hodiny startujeme na trek. Takže rychle nachystat jídla na další den a spát.
Ve 3 ráno vyrážíme na horský trek – 65 km, 3000 převýšení v Chilských horách. Začínáme zostra – 1300 metrů stoupání na Laguna del Alto ve 2500 m.n.m. Pěkně po horských stezkách, nic nevymýšlíme.
Povedenej trek to byl, 3000 m převýšení.
Bohužel tyhle horské cesty v mapě nejsou, takže opět je to trochu tak na tušáka, kdy domácí týmy mají značnou výhodu. Cestou na pátou kontrolu (asi v půlce) najednou cesty zmizí a začíná zábava - delší postup si musíme navigovat sami přes různý velký hřbety, rokle a taky křoví.
I tohle nás cestou potkalo.
Většinou jsme se však pohybovali po holém.
Kolem desáté ranní začíná pařit, jsme někde na hřebeni, voda žádná, pod námi suť. Voda nikde. Když na mapě nacházíme nějakou lagunu nebo pleso, obvykle je vyschlé a tak pořád dál.
Jo, tak takhle to tu nevypadalo (fotka je cca měsíc před závodem) - voda vyschla skoro všechna.
Kolem páté jsme konečně zpátky v kempu. Trek nebyl z naší strany optimální, i tak ale šplháme výsledky nahoru. Jsme unavení, vyprahlí a spálení. Místo spánku řešíme, na čem pojedeme další den, protože na mém kole se 125 km jet nedá a běžet to nehodlám. V 10 večer je v horách stále ještě 17 týmů, některé dorazivší však odmítají další den pokračovat. A tady vstupuje na scénu Isáda z minulého článku. Jsou jedním z těch týmů, které se sice zvládly vrátit z treku, ale mají toho dost a do poslední etapy už nenastoupí, tak nám půjčují kolo.
Ovšem poslední etapa je taky lahůdka. Úvodních 18 km je změněno na trek s kolem. Naprosto nesmyslně nás pořadatel donutil se ve čtyři ráno s kolem vyškrábat se na hřeben do 1800 m.n.m., abychom jej pak snesli (jo, snesli, protože tohle se jet opravdu nedá, zdravíme Pavla Faferka) nějakým mlázím zpět do 1000 metrů.
Tak tady jsme byli potmě, ale taky s kolem.
No, a teď se nějak musíme dostat dolů, s kolem.
Jen jaksi tu kontrolu, kde se sestupovalo na hřeben, umístili špatně, takže jsme ji našli, až se rozednělo. A to jsme na ní 1.-2. Seběhli jsme dolů, nasedli na kolo a ujížděli do cíle.
V tom, abychom tu byli ještě potmě, nám zabránila jen špatně postavená kontrola.
Už jen 100 km... Opět nadále jen podle španělského itineráře, tentokrát s většími problémy. Stále ale děláme méně chyb než místní chilské týmy a tak se pohybujeme kolem druhého místa. Posledních 30 km, to už je silniční palba, kde to s Jardou smažíme, co to dá, poctivě se střídáme ve vedení a snažíme se stáhnout první tým. To se nám nepovedlo, dojezd do Talcy i tak stál za to. Byl to sice jen místní závod, ale policajti kvůli nám zastavovali dopravu, jak kdybychom unikli na Tour de France. Proplítáme se neohroženě mezi auty, policejní eskorta troubí na všechny strany, řidiči se buď nejprve diví a nebo raději hned zastavují. Dakar už přece skončil...?
Meta – Cíl, konečně. Nějaký rozhovory, angličtina, španělština, trochu šúšn. Teď už se jenom smažíme, pečeme a čekáme na Veru. Vera Bravo - největší místní hvězda, všichní ví, že vyhraje... ale kde je? Trochu se zatoulali u té chybné kontroly a spíkr tak nervózně opakuje, že každou chvíli dorazí. Vera je v cíli a všichni můžeme jít jíst. Z této etapy se všichni vrátili brzo, o čem se ale nemluví, že se ještě jeden tým nevrátil z treku. Kolumbijská dvojice, je stále někde v horách, organizátoři zkouší zorganizovat policejní pátračku, ale všichni cajti řídí dopravu, je neděle, tak snad zítra.. nakonec se večer našli, pobyli si tam pěkných 40 hodin.
Všichni ostatní mezitím jí a hodně jí. Výsledky nejsou, snad později. Maňána. Tak po několika dnech jsou i výsledky, nakonec 4. místo v kategorii. Před závodem jsme pomýšleli výše a nebýt problémů v první etapě bychom asi i výš byli. Uprostřed 1. etapy ale situace ani náhodou nevypadala na nějaké umístění, to jsme bojovali o to, abychom vůbec dojeli. Chilanům jsme tak neukázali, jak se vyhrává, za to jsme jim ukázali, jak se bojuje. Číselně výsledek tak super nevypadá, je to prostě "brambora" (a brambory nebrat), ale jako „Checos“ (Češi) jsme opět zanechali nesmazatelnou stopu.
Další články o fitness
Články od stejného autora
EcomotionPro 2011
EcomotionPro 201. S Cacem (Carlosem) je to v pohodě, stačí zahulákat anglicky a probere se. Horší už to s Marcelinhem, na kterýho můžu hulákat anglicky či španělsky, můžu do něho drbata nic. Jediný způsob je tak probudit Caca, a ten na něho houkne portugalsky. Za to Rosa je pořád v pohodě. A trek je to krásnej. Jsme na cestě už pátý den, svítá nad oceánem a přichází příliv. Cestou rozmlátím tu a tam nějaký kokosový ořech nebo sním kakaovej bob pro osvěžení, paráda. Naposled sednout na kolo, přesednout do lodi a dopádlovat až do oceánu. Po 50km pádlování, a 6tý den na nohách, jsme konečně na pobřeží, v cíli. Pocity v cíli jsou nepopsatelné, to ostatně u každého AR. U tohoto závodu, čím je to déle co je za mnou, tím více se mi vrací pocity z tratě a jsou pořád silnější. Proto vůbec nepochybuji, že se tam brzy vrátím.
24h Lysá hora
Malenovice, sobota 28.1. 2012, 10 hodin ráno. Před obecním úřadem stojí na 300 divně oděných a obutých panáků, povětšinou vyzbrojených trekovými hůlkami, kterými šermují na všechny strany, a na povel pana starosty se celá tato masa vydá vpřed a posléze také vzhůru na Lysou horu. Všichni budou jak troubové kroužit na 10km okruhu s 750m převýšení (sporttester mi nahlásil nějakých 780,) mezi Hotelem Petr Bezruč a Lysou Horou. Při pomyšlení na tuto perspektivu, se mi vybaví článek Štěpána Skripnikao B7 a lidech z Beskyd.
Horská výzva - duben 2012
Oproti loňsku se vyskytly dvě hlavní změny – závodilo se o měsíc dříve, tedy v polovině dubna, což v Jeseníkách znamená, že většina tratě je pod velkou vrstvou přemrzlého sněhu a firnu a na Pradědu jsou stále zhruba dva metru
Chile I. díl
Na konci března se mi naskytla příležitost se na pozvání chilským organizátorů zúčastnit závodů v oblasti Talca (centrální Chile). Propozice, slibovali hodně kopců, a abychom se aklimatizovali, tak jsme vyrazili do Chile o týden dříve..
Tantauco Exploration Race – drsný a divoký závod na ostrově
Tantauco Exploration Race – drsný a divoký závod na ostrově. Kdesi na ostrově Chiloé, o kterém pořádně nikdo ani neví kde je, se nachází soukromý národní park Tantauco a ten vlastní chilský prezident Sebastián Piñera. A v hloubi tohoto parku plného džungle se letos v březnu konal etapový závod v adventure racingu, kam jsem byl jako zástupce ČR se svým parákem Jardou Krajníkem pozván.